Cankiho blog na Blog.cz

L., javor, rod z ř. javorovitých (viz Acerineae). Stromy s listy jednoduchými, dlanitožilnými a laločnatými. Květy mnohomanželné. Kalich i koruna 5listé. Tyčinek 5 až 9 (obyčejně 8). Čítá asi 50 druhů, z nichž roste v Evropě 10, v Čechách jen 3. [Acer]. campestre L., babyka. Strom nejvýš 10 m vysoký, často jen vzrůstu křovitého. Listy dlanítě 5laločné, laloky celokrajné, střední lalok ještě jednou mělce 3laločný. Chocholíky květné přímé. Křídla na plodu vodorovně rozestálá. Tyčinky květů prašných zdélí koruny. Květy zelenavé. Větve a kmeny bývají někdy pokryty křídlatě rozsedalou korou. Kvete v květnu. Roste v lesích a křovinách po celé Evropě. Žlutobílé, někdy žíhané dřevo babyky jest velice tvrdé, pevné, těžké a jest tudíž k pracím truhlářským a soustružnickým nemálo hledané. Také hole a biče z rovných prutů se řezají. Květy jsou pastvou včelám. [Acer]. platanoides L., javor mléčný. Krásný strom s košatou korunou až 20-25 m zvýší. Listy dlanitě 5-7laločné, zuby laloků dlouze přišpičatělé. Chocholíky přímé. Křídla nažek daleko rozestálá. Tyčinky prašných květů zdélí koruny. Květy žlutozelené. Kvete v květnu. Roste v lesích a hájích v rovinách, pahorkatinách neb na nižších horách po celé téměř Evropě. Všeobecně se sází v sadech a v alejích podlé cest. Dříví tohoto druhu jest sice pevné, tvrdé, žlutavé, ale méně jemné než předešlé. Jest výborným palivem. Z kořenů, jež mají pletivo uzlovitě ozdobně svinuté a hrbolaté, dělají se dřevěné dýmky »ulmovky« zvané. Zvláště z jara prýští se z větví naříznutých hojnost mléčné šťávy, jež obsahuje hmotu cukrnou. Dobývání cukru ze šťávy této se však nevyplácí. [Acer]. pseudo-platanus L., klen, klenka. Strom s tlustým, až 25 m vysokým kmenem a ozdobnou, košatou korunou. Listy jsou dlanitě 5laločné, vezpod sivě zelené, laloky přišpičatělé, nestejně tupě zubaté. Hrozny květní převislé. Křídla na plodu v úhlu rozevřená. Tyčinky prašných květů dvakrát delší než koruna. Květy světle zelené. Kvete v květnu a červnu. V hornatějších polohách v celé střední a jižní Evropě; charakteristický strom vysokých hor; v Alpách stoupá až do výše 1600 m. V sadech a alejích všude se pěstuje. V zahradách často vídáme odrůdy s listy pestře bílými, žlutými neb nachovými. Dřevo klenu jest pevné, tvrdé, tuhé, snadno se dá hladiti a leštiti; jest proto v truhlářství a soustružnictví velice váženo. V kmenech a větvích obsažena rovněž cukrnatá šťáva. [Acer]. monspessulanum L. má listy 3laločné, s laloky tupými. Pěstuje se zhusta pro ozdobu v sadech. Divoce roste hlavně v jižnější Evropě [Acer]. saccharinum L., javor cukrový. Asi 25 m vysoký strom v údolích řek a potoků v severní Americe rozšířený. V listech podobá se poněkud našemu klenu, čepel listová jest však na zpodu hluboce srdčitá a laloky dlouze přišpičatělé. Nezřídka se pěstuje v sadech pro ozdobu. Strom tento slouží v severní Americe k dobývání cukru. V měsíci únoru a březnu navrtávají se kmeny, z nichž pak vytéká po několik týdnů hojnost cukrné šťávy (až 50litrů za hodinu z jednoho kmene). Zachycená šťáva v nádobách se svařuje na syrup a cukr. Čítá se 2-3 kg cukru na každý strom ročně. Výrobou tohoto cukru živí se množství chudého lidu v severních krajinách Spojených Obcí a Kanady, kdež vůbec jiného cukru se neužívá. V dolní Kanadě dobývá se průměrně ročně asi 25.000, v N. Brunšvicku 4000, v celé severní Americe vůbec 400.000 centů cukru javorového. [Acer]. tataricum L., javor tatarský. Má jednoduché, srdčitě vejčité, hrubě zubaté listy. Na poloostrově balkánském a na celé Rusi velmi rozšířený strom. Často v našich sadech. Kvete v květnu. [Acer] dasycarpum Ehrh. Listy laločnaté, vezpod pěkně sivě bílé. Kvete i v našich sadech záhy v březnu a dubnu před rašením listů. Ve vlasti své (sev. Americe) slouží také jako cukrný javor. [Acer]. opulifolium Vill. Keř již. a vých. Evropy, u nás v sadech často pěstovaný. Vský. Z nemocí, jimž javory podléhají, nejrozšířenější jest nemoc působená houbou Rhytisma acerinum Fr. Listy stromů bývají někdy jako posety černými skvrnami (stromaty) této houby. Vedlé toho škodí na javorech na mladších listech a pupenech padlí (Uncinula bicornis), na starších listech mour (Fumago salicina). Z hmyzu ničí někdy vršky, vyžírajíc je, larva tesaříka javorového (Cerambyx dilatatus Ratz), ve dříví kmene a silnějších větví hlodá a vrtá zhoubně larva motýle Cossus aesculi L. Listí ožírají vedlé mnoha jiných hlavně chrousti (Melolontha vulgaris L. i hippocastani F.) a pak housenky motýlů Acidalia brumata, Liparis dispar, Acronycta aceris Hb. a Acrosema bucephala L. Výtvory duběnkovité tvoří na listech (hlavně na nervech) žlabatky (Bathyaspis aceris Först) a různí roztoči. Na větvích mladých ssaje červec Lecanium aceris Bouche, a na zpodní straně listů četné mšice, zvláště Aphis platanoides Schk. Sit.

Pěstování javorů ze semen je obecně snadný postup. Nejvíce druhů produkuje životaschopné semeno, který se obvykle sklízí v září až říjnu, závisí to na povětrnostních podmínkách. Semeno sbírané mírně zelené na začátku září, klíčí lépe následující jaro (např. Acer campestre).

Sběratel by si měl být avšak vědom toho, že několik druhů vytváří partenokarpické plody. Takové druhy produkují plody vypadající jako podivuhodná úroda plodů, tak aby nebyl velmi zklamán, když oříšek nejde otevřít. Acer griseum je nejvíce neblaze proslulý druh v tomto ohledu. Několik druhů je dvoudomých, to znamená, ,že osamělé stromy nemohou produkovat plody. Známými příklady jsou Acer carpinifolium A. diabolicum. Některé druhy produkují semeno, které klíčí hned následující jaro, zatímco ostatní požadují stratifikační období 12 - 18 měsíců, nebo více.

Semena musí být sklizena na začátku podzimu, nikoli však před půlkou září. Po sbírání je možno buď zasít ihned, nebo uskladnit semena pro pozdější výsev na jaře. Jakkoli je semeno uložené, základem je držet semena v chladu a svěží. Neměly by se ukládat do plastikových sáčků pro prodloužení doby skladovatelnosti, papírové pytle jsou obvykle lepší.

Když se semena sbírají na podzim, zárodek není plně rozvinutý, proto je nutné zachovávat semeno vlhké , vlhkost podpoří dozrávání semen. Za žádných okolností by nemělo být semeno vysušené (vystaveno slunečnímu záření), zárodek by se mohl poškodit. Všechna uskladněná semena vyžadují správné vlhkostní podmínky. Laická sbírka pouze malého množství semen by měla být umístěna v polyetylenovém sáčku s vlhkou (nikoli mokrou) rašelinou, svázaná a označená štítkem , pak by se mělo semeno uskladnit v ledničce asi při 40º F (50 º C). Uskladnění semen v ostrohranném písku ihned po sbírce je vhodná a široce užívaná metoda ke zlepšení poměru klíčení, ale sběratelé by si měli dát pozor, protože některá semena klíčí neočekávaně brzy. Také je důležité chránit semeno před myšmi uskladněním do písku.Jestliže je semeno vyséváno okamžitě po sklizni, půda by měla být pokrytá suchým, ostrým, čistým pískem aby se zabránilo nežádoucímu růstu mechů. Vlastní nasbírané semeno obvykle klíčí bez problémů následující jaro, ale semeno zakoupené z komerčních zdrojů často klíčí pomalu nebo dokonce vůbec ani následující jaro, protože bylo přespříliš vysušené. Taková semena musí být rok stratifikována ve vlhkém písku. Jestliže vyschlé semeno musí být zaseto, je rozumné namočit ho na několik hodin před výsevem. Semena s velmi tvrdým, dřevěným oříškem, jako A. griseum a jeho příbuzné druhy, musí vždy být stratifikována přinejmenším po dobu jednoho roku. Malá množství semen, nebo semena vzácných druhů, je nejlépe vysévat ve výsevním truhlíku nebo boxech. Velké množství obyčejných druhů může být vyséváno do záhonů ve školce. Dobrá zahradní půda by měla být běžně užíváná nebo alespoň středně dostupná v obchodech. Jestliže vhodná půda není dostupná, záhony, truhlíky, a rámce musí být kypřeny, protože nedostatek kyslíku v zemině značně brání vzrůstu sazenicím . Půdní pH je také důležité. Jestliže jde o půdu písčitou, měla by mít pH asi oklo 5,5. Jestliže je hlinitá, její hodnota by měla být 6,0. A jestliže se jedná o rašelinovou půdu, měla by mít pH okolo 4,5. Jestliže je pH příliš nízké, kořenový systém se nebude dobře vyvíjet , bude to mít za následek oslabený růst. Zemina by měla být rozumně prostá plevelných semen. Opět si musíte dát pozor na myši, ony totiž javorová semena zbožňují.

Semena nesmějí být vysévána příliš hluboko a za žádnou cenu ne hlouběji než je průměr oříšku. Obvykle semena klíčí v dubnu, a některé rychlerostoucí druhy budou produkovat semenáčky přerůstající 1 m v prvním roce.Sadba může být zasažena houbou Pythium, která způsobí vadnutí. Pro omezení této houby, by se měly sazenice stříkat čtyři až šestkrát dobrým fungicidem. Semena zasetá příliš hluboko jsou zvláště náchylná k napadení houbou Pythium.

Sadba se vytahuje z výsevních truhlíků v listopadu a může být sázena do školky následující jaro. Může být také vyjmuta z truhlíků a konzervovaná po dobu, než se semenáčkům vyvinou jejich první pravé listy, ačkoli je následující růst redukovaný. Sadba vzácných nebo cenných dřevin je obvykle konzervována v březnu, ještě před tím, než nasadí listy a pokládají se za kontejnerově pěstované rostliny. Je výhodnější umístit tyto pěstebné linie v konstrukci z laťkoviny, poskytující stín a ochranu proti horkému slunci, vichry, a dalšíni nepříznivými povětrnostními podmínkami.

Sadba musí být dobře zavlažovaná v obdobích sucha, nejlepší je zachovávat je v chladném skleníku po několik týdnů nebo měsíců. Když je jejich kořenový systém dobře rozvinutý, mohou být i vnášeny do konstrukce z laťkoviny.

Acer davidii ssp. grosseri, objevený Giraldim v provincii Shaanxi, V Číně, byl popsán Paxem v 1902 a introdukován do Evropy kolem roku 1927 prostřednictvím Arnoldova arboretea.

Murray (1969) umístil to jako poddruh Acer tegmentosum v roce 1969, ale toto je nesprávné. Acer grosseri si nezaslouží konkrétní pozici a musí být umístěný pod A. davidii, ke kterému je nejvíce blízce příbuzný morfologicky, jako poddruh grosseri.

Tento strom, který je poměrně mnoho vysazován ve sbírkách, je obvykle nesprávně označen jako Acer hersii nebo A. grosseri hersii, což vytváří dojem"lépe se pamatující ". Je to malý, mnohorozvětvený strom nebo mnohdy rozsáhlý keř, 7-10 m vysoký, s překrásnou bílepruhovanou kůrou. Jeho listy jsou téměř trojúhelníkové, 7-9 cm dlouhé napříč, a 3-laločnaté či pouze šetrně laločnaté. Tento poddruh si lze snadno poplést s méně typickým výrazem A. davidii, nebo se spřízněnými druhy jako například A. pectinatum ssp. laxiflorum. Od doby co se poměrně bujně kříží s příbuznými taxony se podstatně mění. Solitérní kmenné rostliny často vytváří docela jednotné potomstvo, ale sazenice vyprodukované stromy označené jako Acer hersii jsou obvykle velice proměnlivé.

Doporučuje se, aby tento poddruh byl rozmnožován vegetativně roubováním na libovolný semenáč sekce Macrantha.

Hlavním účelem produkce semenáčů ve školkařství je získat větší množství podnoží k množení roubováním. Významné taktéž, přinejmenším ve Spojených státech je množení silně rostoucích sazenic Acer palmatum pro zahradní sadovnické úpravy. Je to o hodně méně nákladnější než roubované rostliny kultivarů a tvoří znamenité stromy, někdy dokonce lepší než některé kultivary.

V několika případech rodičovské semenné stromy přinášejí velice jednotné červenolisté semenáčky, které samy poskytují materiál pro zahrady. Školky ho pak obvykle prodávají jako Acer palmatum f.atropurpureum. Dobré červenolisté formy mající kvalitní rysy a vzpřímený růst jsou často pěstovány do větších velikostí, tvořící vynikající školkové rostliny pro větší krajiny či plochy. Jako vzrostlé dřeviny mohou však být impozantní i zelenolisté druhy.

Většina pěstitelů preferuje zelenolisté druhy pro roubování jako podnož. Někteří dokonce tvrdí, že na červenolisté formy roubovat nelze. Já toto pokládám za zcela nepravdivé. Roubování na tyto podnože po 5-ti letých testech jsem shledal za velice úspěšné, jak na podnožích zelenolistých tak červenolistých forem. Nicméně, zelenolisté podnože jsou více plodné a logicky taky červenolisté sazenice šetříme pro pěstování - účelně.

Klíčení semen Acer palmatum může být většinou problém (včetně většiny ostatních japonských druhů). Následující příklad objasní všelijaké potíže související s vyséváním. O mnoho let dříve, když jsem začínal, jsem nemohl najít místní zdroje semena. Tak jsem objednal semeno japonské javoru přímo z Japonska. Než však byla zakázka zpracovaná a dorazilo z Japonska a než se dostalo ke mně, tak byl červen - což bylo příliš pozdě k vysévání. Semeno bylo udržováno chlazené a vyseté následující jaro. Tehdy jsem nevěděl, že semeno A. palmatum potřebuje stratifikovat. Kolem 5 % semen to jaro vyklíčilo - 19 měsíců poté co jsem ho objednal. Záhon jsem nechal neporušený a další rok na jaře vyklíčilo dalších 25 %. Na tom záhonu klíčili nové semena po dobu 5 let. Já to vysvětlím podrobně, protože mnoho čtenářů má zkušenosti se zpožděním proběhnutí doby dormance a chtějí vědět jak A. palmatum klíčí. Mnoho lidí, bohužel zničí semenné záhony první rok a tím ztrácejí všechno jejich semeno. Význam stratifikace a kvalita semena nemůže být přeceněna.

Od dřívějších časů pěstitelé ví, že semena ze spolehlivých a zaručených stromů a keřů musí projít chladem před klíčením. A to obzvláště pro druhy mírného pásma. V přírodě stromy semena shazují na vlhkou zem a obvykle přemrznou před klíčením na jaře. To někdy v divoké krajině trvá roky či více. Tyto fakta vedly školkaře ke stratifikaci. Stratifikaci je myšleno navrstvit semena ve vlhkém písku nebo půdě a jsou udržovány v chladírně při teplotě blízko

0 °C až do doby výsevu na jaře. Přesný termín by mohl být: "ochlazování za vlhka". Semena javorů jsou smíchána s vlhkou rašelinou nebo pískem (směs ve stejném poměru rašeliny a písku je ideální), uložené v průhledném vzdušném sáčku (který musíme zřetelně označit jménem a původem semena a uložené v chladničce.

Měl jsem znamenité výsledky jak s dováženým, tak s domácím osivem, které se vysušilo skrz na skrz ve skladě nebo při transportu, namáčel jsem před stratifikací. Jestli je semeno odkřídlené nebo přichází i s křidélky, je ihned ponořeno kompletně do teplé vody okolo

40-50 °C a nechá se 24-48 hodin, zatímco voda se pozvolna ochladí.

Po zchlazení se semeno vysuší a umístí ve směsi rašeliníku a ostrého písku v poměru 1:1 a ihned aplikuje fungicid, např. Captan. Já pro stratifikaci používám rašeliník, ačkoliv vlhký písek a další podobné materiály mohou být použity stejně úspěšně. Semeno je smícháno s 50 procenty rašeliny a uzavřeno do správně jmenovkou označeného polyetylenového sáčku. Sáčky jsou uložené v chladu při 1 - 4 °C po dobu ne méně než 60 dnů a ne více jak 120 dnů. Chladnější teplota je žádoucí, z důvodu zabránění klíčení již v sáčku, dříve než je připraveno pro výsev.

Střídavý postup stratifikace, kterým se prodlouží doba ošetření a zkrátí se přitom chladné období byl obhajován některými pěstiteli jako velice efektivní. Po nabobtnání semena podle popisu na 24 - 48 hodin je semeno uložené ve směsi vlhké rašeliny nebo písku při 21 °C po dobu asi 60 dnů. Potom změníme na chladné prostředí, tak jak je popsáno výše na 90 dnů. Výsledky rozsáhlých zkoušek této metody v Maplewoodu se významně nelišily od těch s obvyklým postupem stratifikace. Tato střídavá metoda může být výhodná u druhů, které těžko klíčí, jako například Acer griseum a A. triflorum to, ale ještě nebylo nikdy demonstrováno v Maplewoodu.

Toto množení z čerstvého, vybraného semena je upřednostňováno nad sušeným semenem a je totožný k postupu, který je popsán výše. Nicméně, namáčení před stratifikací nemusí být provedeno, jestliže bylo semeno sebráno řádně. V Maplewoodu semeno posbíráno začátkem podzimu klíčilo od 75 do 90 % a nejlepší období sběru semen v Oregonu bylo září. Semena byla shromažďována s křidélky suchými a zhnědlými, ale semeno samo o sobě mělo svou původní barvu, podle druhu zelenou, červenou nebo žlutou. Křídlaté nažky byly separované, čištěné a chlazené v polyethylenových sáčcích až do doby než byla sklizeň dokončena. Propařování semen nebyla jen práce navíc, ale postup mohl semenu umožnit vysušit se do nepřijatelné míry, hůře ještě, poskytnout možný přistup k chorobě. Semeno pak bylo okamžitě obaleno ve fungicidu, smícháno s vlhkým (ne přemokřeným) rašeliníkem, označen jmenovkou a stratifikován podle popisu až do následujícího února a března.

Podle pěstování, čerstvě sklízené semeno může být oseto do záhonu, výsevních truhlíků (sadbovačů), nebo květináče určené k přirozené stratifikace semen. Bohužel, musíme brát v úvahu ochranu před přirozenými nepřáteli semen jako dravá zvěř.

Každá školka má svou vlastní metodu přípravy záhonu, setí semen, ochranu a přizpůsobení rostlin k okolním podmínkám. Nároky na živiny a jejich zastoupení v půdě by mělo být otestované. Záhony mohou být zemní nebo vyvýšené. Výsevní truhlíky a květináče jsou obvykle používány amatérskými nadšenci, když vysévají pouze malé množství semen.

Ve školce Maplewood bylo stratifikované semeno vyseté na semenné terasy během pozdního únoru a března. Lehké mrazy by neměly poškodit klíčící semeno Acer palmatum. Já semeno sadím ne hlouběji nežli je dvakrát jeho průměr a pak ho překrývám vrstvou stejného substrátu do kterého vysévám, buď do vyvýšených nebo zemních záhonů. Ačkoliv já jsem vyséval do zemních i stolových záhonů, dávám raději přednost vyvýšenému místu k vysévání, neboť se tak z části omezuje infekce půdních bakterií, hub a jiných patogenů. Stejně tak zabráníme napadení hmyzem žijící v půdě a dalšími půdními škůdci. Výsev přímo do dobře připravených zemních záhonů s řádnou ochranou před půdními škůdci a vnějšími škodlivými živočichy jako jsou i veverky, kočky a jinými zvířaty, které hrabou v půdě je stejně tak účinné.

Výsevná místa připravujeme substrátem složeným ze 60 % hrubé rašeliny a 40 % perlitu. Můžeme přidat i malé množství umělého hnojiva. Každý pěstitel má své oblíbené hnojivo, které používá. Acer palmatum svědčí nejlépe hnojivo s pomalu se uvolňujícím dusíkem, s nízkým obsahem fosforu, draslíku a mikroelementy (stopovými prvky). Já jsem dosáhl vynikajících výsledků s organickými i syntetickým dusíkem. V kyselých půdách (severozápad od Pacifiku), hnojiva v síranové formě nejsou nejlepší volbou pro sazenice japonských javorů nebo i starší rostliny, neboť mají sklony zvyšovat kyselost.

Záhony připravené s kvalitní hliněnou půdou by měly mít přídavek hrubého písku, perlitu nebo organické hmoty a měli by jsme ji mírně prokypřit a zajistit drenáž. Nesmíme dovolit, aby byl záhon přemokřen kdykoliv během období vegetace i dormance. I když je semeno často zasypáno substrátem ve kterém je vyseto, je někdy vhodné ho ještě pokrýt ostrým, malým štěrkem, který odradí slimáky a další škůdce, růst mechu a pomáhá vyhnout se nadměrné vlhkosti kolem kořenového krčku sazenic.

Maximální úsilí a péče podporují hodnoty úrodnosti na zemních záhonech během vegetačního období. Menší dávky hnojiva v častějších intervalech během vegetace jsou nejlepší. V kyselých půdách je výborný dusičnan vápenatý, v neutrálních a alkalických půdách sulfát amonného iontu. V záhonu ................ má vynikající účinky pomaleji uvolňující forma dusíku. Ovšem, fosforečnany, uhličitan draselný a mikroelementy by měly být doplněny v případě potřeby. Ty by měly být známy před setím, otestováním půdy na obsah živin. Dusičnany by neměly být aplikované později než koncem července, musíme dát sazenici čas vyzrát, zahustit rostlinné šťávy a otužit se před zimou. Semenáčky by měly dobře růst, již do klíčení a projít krátkým odpočinkovým obdobím přes léto. V podzimním létě nastává druhý růst. Při přípravě na toto druhé růstové období může pěstitel získat při řádném hnojení a vlhkosti kupodivu velkou 1-letou sazenici. 1-letá sazenice japonského javoru v Maplewoodu dosáhla až do výšky 1 m.

Amatérští pěstitelé užívají výsevní truhlík nebo květináč. Pro normální semena je vhodným substrátem kompost, který je k dostání v zahradnických centrech, kde jsou také vyvážená hnojiva již namíchaná. Semena by měla být překryta dvakrát hlouběji než je jejich velikost, nejlépe je použít ostrého štěrku, pokud je k dispozici.

Sazenice nemají potřebu dalších živin. Když mají dostatečnou velikost, tak pro další "zpracování" jsou přepichovány do jednotlivých květináčů. Přepichování by se mělo dělat s opatrností a citlivostí. Manipulovat jen s listy, protože stonky a kořeny jsou v tomto stádiu snadno zranitelné a poškoditelné.

Nejlepší je, když má malá sazenice alespoň nějaký stín přinejmenším během první vegetační doby, obvykle ho poskytuje síťové pletivo nebo kryt z latí. Pečlivou zálivkou by se mělo zajistit stálá zásoba vlhkosti, ale sazenice by nikdy neměly být prosáklé. Na začátku podzimu je důležité postupně omezovat zálivku a začínat otužovat sazenice, aby byla připravena na první mráz. Není podmínkou to uspěchat.

Stálá pozornost týkající se škůdců je nezbytná. Malé listožravé housenky, mšice, roztoči, slimáci, kořenoví nosatci, ptáci a veverky, tito všichni jsou současnou hrozbou cenných záhonů. Choroba může rychle zničit koncentrované pěstování javorových sazenic. Obzvláštní hrozbou této doby jsou vlhkomilné houby a plíseň šedá - Botrytis.

Obvykle jednoleté sazenice jsou odděleny během období klidu a zasazují se až do roubovacích květináčů pro následující rok nebo jsou rozestavěny do záhonů pro další rok. Zacházení s podnožemi je již popisováno v kapitole o roubování.

V závislosti na matečných stromech se výnos projeví v mnoha varietách sazenic Acer palmatum. Některá semena budou produkovat zcela jednotné sazenice, další budou prokazovat variace skoro u každé sazenice. Semena některé formy a kultivary Acer palmatum subsp. Matsumurae je později důležité ocenit. Některé z nejkrásnějších rostlin by byly nalezeny mezi těmito sazenicemi.

Velice krásně zpracována studie javorů. Nepřeberné množství fotografií všech 124 druhů včetně jejich kultivarů a variet.

Taxonomie rostlin se týká jejich tříděním a systematickým zařazením. Moderní klasifikační systémy jsou založené na rekonstrukci evoluce rostlin, která vyjadřuje jejich vztah k sobě navzájem. Ty zde uvedené ve formě tabulky jsou genetické a taxonomické vztahy mezi druhy javorů, o kterých se pojednává v této knize a jiné druhy, které jim jsou blízce příbuzné.

Tato kniha určená pro zahradníky a zahrádkáře není navržená jako odborný určovací manuál nebo klíč pro identifikaci opravdovými dendrology. Pokroky ve výzkumu stále mění způsoby určování vztahů javorů. Kromě zkušební rostlinné chemie (například, určování struktury molekul flavonových derivátů v květech a plodech), květní morfologie a anatomie dřeva, se systematiky obrací na srovnání DNA z různých druhů rostlin pro lepší určení jejich příbuznosti. Doufejme, že novější taxonomické metody budou aplikovány i na rod Acer. Tím by se zdokonalilo naše porozumění ve vymezení druhů a vztahů sekcí a sérií rodu. Zatím známe jen P.C. de Jongovo uspořádání, které zde následuje.

Vzájemný vztah druhů uvnitř sekcí a sérií, třebas také zájem o vlastní vhodnost byl důležitý pro mě při rozmnožování. Větší úspěchy při roubování a křížení se obvykle dosáhne při použití druhů uvnitř stejné série. Jsou zde i pozoruhodné výjimky u tohoto pravidla, ale ve většině případech to je užitečný průvodce ve výběru běžnější či snadno získatelné podnože na níž roubujeme vzácný vzorek. Zřejmý příklad je použití podnože Acer palmatum, na který byla naroubovaná neobvyklá forma A. circinatum, popínavý javor. Ačkoliv jsou tyto druhy domácí ve dvou různých kontinentech, jsou blízce sobě navzájem příbuzné ve stejné series Palmata. Proto je více pravděpodobné, že budou mít k sobě dobrou afinitu. Je tedy dostatečně možné roubovat A. palmatum na A. circinatum, ačkoliv jsem zjistil, že toto roubování je méně úspěšné. Stojí za to poukázat, že více než 85 % javorů popsaných v této knize patří pod druhy v sérii Palmata. Ty zahrnují přirozené formy a kultivary od A. circinatum, A. japonicum, A. palmatum, A. shirasawanum a A. sieboldianum. Protože jsou sazenice A. palmatum snadno dostupné ze všech, je často používána jako podnož pro kultivary jiných druhů v series Palmata.

Nikdo by asi normálně nevybral Acer platanoides jako podnož pro panašovanou formu A. rufinerve. Oni pocházejí z různých sekcí rodu Acer, takže je příbuznost více vzdálená a menší pravděpodobnost afinity. Podnož dalších druhů ze sekce, do které A. rufinerve patří, a to sice sekce Macrantha, nazývané také pensylvánské nebo pyžamové javory (díky své pruhované kůře), by byly pravděpodobně více úspěšné. Pozoruhodná výjimka je A. pentaphyllum, který já úspěšně roubuji na takové nepříbuzenské podnože jako A. davidii, A. pseudoplatanus, A. rubrum a A. saccharinum. Acer pseudoplatanus byl také úspěšně užíván jinde jako podnož pro několik druhů javorů z jiných sekcí. Tyto dva druhy, A. pentaphyllum a A. pseudoplatanus mohou být vzatý jako výjimky, které potvrzují pravidlo!

I přes tyto anomálie, bližší příbuzenské vztahy mezi dvěmi druhy, jsou více pravděpodobněji kompatibilní, a tak je větší šance na úspěšné spojení. Následující klasifikace může být užitečná k pomoci pěstitelům vybrat si, kterou podnož použít při roubování nových javorů. Je to podle biosystematické studie P.C. de Jonga, původně vydané v r. 1976, již ovšem od té doby upravené a použité v publikaci Javory světa (Maples of the World, van Gelderen et al. 1994). Druhy tučným písmem jsou popsány v této knize (viz. kapitoly 5 a 6). Ostatní druhy jsou blízce příbuzné a možné zdroje podnoží.

Systematické zpracování rodu Acer

Sekce Parviflora

Série Parviflora

A. nipponicum Hara (1938)

Série Distyla

A. distylum Siebold & Zuccarini (1845)

Série Caudata

A. caudatum Wallich (1830)

A. spicatum Lamarck (1736)

Sekce Palmata

Série Palmata

A. ceriferum Rehder (1911)

A. circinatum Pursh (1814)

A. duplicatoserratum Hayata (1911)

A. japonicum Thunberg (1784)

A. palmatum Thunberg ex Murray (1784)

A. pauciflorum Fang (1932)

A. pseudosieboldianum (Pax) Komarov (1904)

A. pubipalmatum Fang (1932)

A. robustum Pax (1902)

A. shirasawanum Koidzumi (1911)

A. sieboldianum Miquel (1865)

Sekce Macrantha

A. capillipes Maximowicz (1867)

A. caudatifolium Hayata (1911)

A. crataegifolium Siebold & Zuccarini (1845)

A. davidii Franchet (1885)

A. micranthum Siebold & Zuccarini (1845)

A. morifolium Koidzumi ( 1914)

A. pectinatum Wallich ex Nicholson (1881)

A. pensylvanicum Linnaeus (1753)

A. rubescens Hayata (1911)

A. rufinerve Siebold & Zuccarini (1845)

A. tegmentosum Maximowicz (1857)

A. tschonoskii Maximowicz (1886)

Sekce Glabra

Série Arguta

A. acuminatum Wallich ex D. Don (1825)

A. argutum Maximowicz (1867)

A. barbinerve Maximowicz (1867)

A. stachyophyllum Hiern (1857)

Sekce Negundo

Série Cissifolia

A. cissifolium (Siebold & Zuccarini) Koch (1864)

A. henryi Pax (1889)

Sekce Indivisa

A. carpinifolium Siebold & Zuccarini (1845)

Sekce Pentaphylla

Série Trifida

A. buergerianum Miquel (1865)

Sekce Trifoliata

Série Grisea

A. griseum (Franchet) Pax (1902)

A. maximowiczianum Miquel (1867)

A. triflorum Komarov (1901)

Sekce Lithocarpa

Série Lithocarpa

A. diabolicum Blume ex Koch (1864)

A. sinopurpurascens Cheng (1931)

A. sterculiaceum Wallich (1830)

Sekce Platanoidea

A. campestre Linnaeus (1753)

A. cappadocicum Gleditsch (1785)

A. longipes Franchet ex Rehder (1905)

A. miyabei Maximowicz (1888)

A. pictum Thunberg ex Murray (1784)

A. platanoides Linnaeus (1753)

A. tenellum Pax (1889)

A. truncatum Bunge (1883)

Sekce Ginnala

A. tataricum Linnaeus (1753)

Sekce Rubra

A. pycnanthum Koch (1864)

A. rubrum Linnaeus (1753)

A. saccharinum Linnaeus (1753)

Jsi krásná a hřejivá jako jarní sluníčko,

které se leskne a třpytí

a svou hebkostí zahalí stráň rozkvetlé louky.

Jsi vášnivá jak letní bouře,

která krotí vrcholky stromů

a bičuje kapkami rozpálenou krajinu.

Jsi něžná a voňavá jak podzimní vánek,

jenž jemně hladí zvonky

a šumí v hábitu cedrového lesa.

Jsi chladná a ledová jak zimní královna,

posetá hebkými vločkami

a hřející sněhovou pokrývkou.

Každý měsíc, každé roční období a každý rok co budeš se mnou to budou pro mě ty nejkrásnější chvíle, ať již jsi jakákoliv. Miluji tě.